Poézia

Čítajúc zbierku poézie v Srbsku uznávaného básnika Danilova má človek pocit takej dynamiky a prekvapenia, akoby autor pálil svoje verše z poetického samopalu - neočakávane, drzo, bez akejkoľvek bázne pred čímkoľvek, no presne. Tie zásahy sú mierené na čitateľa a ten sa skrúca z neočakávaných pocitov, pripomenutých príbehov, či cudzích autorových predstáv, ktoré sa mu náhle miešajú do vlastných zážitkov, dramatických chvíľ, čo zažil. Pretože Danilovov jazyk je dokonale obrazotvorný. Niekedy stačí slovo-dve a dokáže v čitateľovi vzbudiť zamýšľaný obraz. Inokedy je to rýchla dráma poskladaná do voľných veršov. Danilov často tematicky siaha k intímnym spomienkam, k rodinným vzťahom. Svoje deti aj predkov pár ťahmi noža-pera pitve neúprosne presne, až má čitateľ pocit, že ich dôverne pozná. Danilov si vo svojej vlasti získal priazeň čitateľov a za dvadsať rokov plodného života vydal 14 básnických zbierok. Prekladateľ Martin Prebudila zachoval odkaz i obsah diela, pretože verše i v slovenčine účinne režú do živého.

O Pepsonově třetí básnické sbírce nechme promluvit osobu nejpovolanější, spisovatele a herce Divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelku:„Autor stále touží po lásce a dává se jí zraňovat, ví však, že bolest zúrodňuje. A pořád naléhavěji vidí, jak je svět plný klamu, krutosti, přetvářky. A proti nim plný snů. Rozpor s rozporem. Když odhalí a pojmenuje jeden, jsou hned na obzoru další. Ale tak to je a tak to být má. Cesty za pravdou jsou trnité a pravda je tajemná a vzdálená, ať už ji hledáme v jiných, nebo v sobě. Ptal se mě, zda to či ono slovo není snad nadnesené. Je život opravdu tou nejkrásnější válkou? Mám za to, že ano. A nemám nic proti vznešeným pojmům, jsou-li prožity. Jsem mu vděčen, že umí vzájemně převracet banalitu a bahnalitu. Že hledá harmonii v hormonii, louku má v létě včelijakou a slyší růže volající na Slunečního boha “Uvádíš nás do rozpuků!”, aniž naštěstí rozeznává, zda za to děkují, nebo si stěžují. Nejspíš obojí. Protože krása je ve víceznačnosti, nikoli v jistotě. Ač nikdy nesmíme přehlédnout, že ve stopách milované ženy rostou a kvetou vlhčí máky. Rovněž otázka, je-li na Měsíci i samota lehčí, je legitimní. A třebaže dnes lidé nejdou veršům naproti, platí též, že s každou básní jsme Ti, Bože, blíž. Vraťte se prosím, listujte jako poprvé pěkně od začátku, najděte si znovu zde vyznačená slova, ba celé věty, jsem přesvědčen, že vyzbrojeni takto zvýšenou pozorností prostořekému básníkovi na konci knížky ze srdce poděkujete.“