Romantika

Rok 1943. New York. Město nových nadějí, tisíce kilometrů vzdálené od válkou zmítané Evropy i rodného Leningradu. Město, do něhož Taťána přijela začít nový život a kde se narodilo její dítě – Alexandrův syn. Jenomže ani oceán nedokáže Taťanu oddělit od stínů minulosti a z nejistého pocitu, že je její manžel stále naživu, se stává jistota i posedlost. Mezitím se v ruinách Starého světa Alexandr ze všech sil snaží uniknout všudypřítomné smrti. Ví, že proti němu stojí nejen nacistický nepřítel, ale i vražedné soukolí Stalinova režimu. Kupředu ho žene jediná myšlenka – ještě jednou se setkat s Taťánou… Druhý díl legendární romantické ságy Paulliny Simonové.

Kendall se podařilo vyprostit sebe i své dítě z havarovaného auta, ovšem v nemocnici si netroufá prozradit svou identitu a jedné noci se rozhodne uprchnout. Proti její vůli ji na útěku doprovází muž, kterého hrdinně zachránila z nabouraného vozu a jenž v důsledku nehody ztratil paměť. Zpětně se dozvídáme, jak se hrdinka do této svízelné situace dostala i jak bude její příběh pokračovat dál. Kendall přijela do městečka Prosper, aby se stala veřejnou obhájkyní slabých, nemajetných a utiskovaných, ale setkává se s odporem a předsudky kvůli svému pohlaví. Vše začne vypadat růžově, když se provdá za sympatického místního boháče Matta Burnwooda, ale ten záhy promění její život v peklo a ona narazí na podivné tajemství, kterému se snaží přijít na kloub. Stává se nebezpečnou svědkyní, která toho ví až moc o zákeřném zlu – podaří se jí přežít a ochránit před hrůzou i své dítě?

Každá věc a každá událost, každý člověk či jeho slova mohou být klíčem k něčemu, co je přesahuje. Umění otevírat jimi zamčené dveře mi u Simony Šustkové připomíná umění zádumčivého pivaře, který nespěchá, protože ví, že celý svět je otvírák, a vypráví. Autorka píše již podruhé – po výtečné prvotině Přes kočičí hřbet – detektivku o mezilidských vztazích. Cestuje kolem světa a posledním stoletím. A ať už s ní budete procházet Guggenheimovým muzeem v New Yorku nebo se plazit skrz polomy šumavského lesa, můžete si být jisti, že potkáte lidi, které sami znáte – příliš zamlklé židy a příliš hlasité antisemity, vzdělaného zodpovědného pákistánského řidiče a naivní nezodpovědnou americkou učitelku, příbuzné a přátele, s nimiž jsme proto, že bez nich bychom nebyli. Všichni po sobě zanechají v příběhu nenápadné, ale o to autentičtější stopy – podprahové připomínky, že holocaust a rakovina patří k životu stejně jako nevěra a žaludeční potíže; jenže na ty první se umírá. Před nemístným sentimentem knihu důsledně brání svými poznámkami dětský guru Max a drobné absurdity všedních dní. Velké pochyby a malé jistoty. Simona Šustková začíná svou knihu jako útěk. Vzpomněl jsem si při čtení prvních stránek na jeden z rozhovorů s Arnoštem Lustigem, který ke svému opakovanému životnímu i literárnímu tématu řekl: Útěk může být řešení, protože je začátkem něčeho nového. Po přečtení knihy se mi chce dodat, že může být i prvním krokem na cestě zpět, pokud má smysl se k něčemu vracet. Jiří F. Potužník

Jane Ronsonová je přímo ukázkovým příkladem svědomité a oddané ženy a matky. S noblesou a nadhledem sobě vlastním podporuje svého manžela Colina, guvernéra státu New York, a bravurně ustojí všechny skandály a nezdary spojené s jeho kariérou. Po létech poněkud omezené role manželky guvernéra Jane dosáhne vlastního úspěchu coby spisovatelka a může se těšit na vydání své prvotiny. Báječnou zprávu zhatí Colinova náhlá smrt, k níž došlo za podezřelých okolností, a co je horší, temné okolnosti jako by odrážely události zachycené na stránkách Janeiny knihy. Není divu, že se stává hlavní podezřelou a vyšetřování se soustředí zejména na ni. Policie vyslýchá členy Ronsonovy rodiny ve snaze zjistit, co se v onu osudnou noc stalo, a zvolna vychází najevo, že každý z nich něco skrývá. Někdo chrání Colina, jiný sebe, ale všichni usilují zachování dobrého jména své rodiny. Vyšetřování pokračuje a z hlubin minulosti se zvolna vynořuje syrová pravda, prchavá, nepolapitelná a především znepokojivá.